Pokud dítě vyrůstá v mocenském modelu výchovy, přijímá tento pohled na svět a vztahy v něm. Reaguje buď tím, že o moc bojuje (vzdor, neposlušnost) nebo přijme roli "malého panáčka" a je poslušným tvorem. Dospělí se většinou obávají vzdoru a neposlušnosti dětí. Poslušnost za riziko nepovažují. Rozdíl mezi demokratickou a autoritativní výchovou není v tom, že by v té první bylo vše dovoleno a v druhé vládla především omezení, ale v tom, jakými způsoby se stanovují pravidla a hranice chování. Neexistuje žádný rozumný důvod pro to, abychom se k dětem v zásadě chovali jinak než k dospělým, co do způsobů komunikace a slušného chování. Respektující výchova není volná výchova. Každý, kdo "volnou výchovu" na dětech vyzkoušel a je schopen objektivně hodnotit výsledky, dojde k závěru, že samotná volnost a neomezování vedou u dítěte k sobectví, neschopnosti se přizpůsobit a k nerespektování pravidel lidského soužití. Svoboda a volnost musí být cílená a systematická. Rozhodujícím faktorem je rozpoznání činností přirozených, vedoucích k rozvoji osobnosti, od činností deviantních, vedoucích k destrukci nebo tyranizování okolí. Naprostá svoboda platí u přirozených činností. Dítě chce většinou pracovat s námi a podle nás. Jenom proto, že je pomalejší a méně zručné, mu to obvykle nedovolíme. Dáme dítěti svobodu v nepřirozeném prostředí, kde chybí vhodné podněty. Dítě tak nemá příležitost rozvíjet se v tom, co potřebuje a nastává "problém". Pojďme se na výchovu podívat očima dítěte.

Doporučená literatura